centra

2010 - 2011

Datová centra - servery - tyto součásti/kotvy/páteřní mozková centra sítě - naprosto neviditelné a nepřístupné v rámci běžných životů se stávají v rámci toho virtuálního – křižovatkami a možná i chrámy celých komunit. Provází svojí přítomností každý paket informací poskytnutých i odebraných ze sítě. Samotné služby sítě pak figurují jako určité formy nevědomých obřadů uctívání těchto chrámů křemíkových bytostí.

Inspirací k tomuto tématu se mi stala skutečná událost které jsem byl svědkem dne 19.10.2010 ve večerních hodinách v parku u kostela Sv. Václava na náměstí Svatopluka Čecha.
Park v okolí kostela byl poset roztroušenými lidmi – někteří v párech, několik jedinců se psy a dvě skupiny (větší čítající asi 5ti jedinců). Nic nezvyklého. Po prvním zevrubnějším pohledu jsem pokračoval dále aniž by mi na scéně přišlo něco podivného. V několika následujících cyklech analýzy obrazu paměťovými bloky jsem došel k závěru, že na výjevu něco nebylo v pořádku.

V rámci tohoto podezření jsem začal sledovat situaci pozorněji. Jedinci nacházející se v parku byli rozdílných věkových kategorií, rozdílného pohlaví, nepochybně i zastávajících rozdílné ideologie. Co je však sjednocovalo byla modrá záře vycházející z přístrojů v jejich horních končetinách ozařující obličeje. Virtuální svět prosakující do toho reálného. Nic neobvyklého by na této scenerii dnes už nebylo, kdyby tato záře neosvětlovala naprosto všechny osoby přítomné v parku.
Tito lidé se v daném okamžiku nenacházeli na onom místě v pravém slova smyslu. Jejich fyzické schránky ano. Vědomí však existovalo na virtuální úrovní komunikací s datovými centry.