psychokinetická projekce

Experiment s cílem zjistit / ověřit možnosti psychokinetického ovlivnění světlocitlivého mate­riálu (digitálního CMOS čipu) a identifikovat možný charakter změn. S důrazem na projekci konkrétních myšlenkových obrazů základních geometrických útvarů - bod, trojúhelník, čtverec, kruh.
Tato práce slouží pouze k veli­ce základnímu náhledu do stanoveného tématu a je určena přede­vším ke komparaci nasbíraných dat.

V rámci experimentálního projek­tu Psychokinetická projekce jde o přímé navázání na experimenty zejména japonské větve parapsychologických studií. Konkrétně jevu myšlenkové fotografie – poprvé vědecky iniciovaného Tomokichi Fukuraiem v sérii experimentů počínajících rokem 1910. S dlouhou odmlkou dále pokračujících výzkumem Jule Eisenbuda na médiu Teda Seriose a v současné době opět oživených v podobě novodobých experimentů s digitálními médii opět v Japonsku
Chtěl bych zde zdůraznit, že jak Fukuraiovi experimenty, tak Eisenbudovi i jejich dalších následovníků se vždy soustředí na již prokázané psychické médium a dále zkoumají, analyzují a rozvíjejí jeho schopnosti. V rámci tohoto experimentu se zaměřuji zcela naopak na subjekt bez jakýchkoliv známých psychokinetických či parapsychologických schopností.
Přímá inspirace vychází z experi­mentů vedených Tsutomu Miyauchim. Miyauchi, zaštítěn japonskou Asso­ciation of Nengraphy, prováděl pokusy s fotoaparátem Polaroid vnitřně vybaveným fotosenzitiv­ními senzory. Zajímavým výsledkem těchto experimentů byla konečná rozmanitost nasbíraných dat.

Podmínky:

K experimentu byl použit digitální fotoaparát Canon EOS 20D s kryt­kou místo objektivu a zapečetěným hledáčkem. Expoziční časy byly voleny na čistě subjektivní bázi vzhledem k míře koncentrace a odhadované pe­ne­trace psychokinetické energie. Po dobu expozice byl fotoaparát držen v pozici příhodné k projekci myšlenkových obrazů na světlocitlivý senzor. Obrazy k projekci se sestávaly ze základních geometrických tvarů – bod, trojúhelník, čtverec, kruh.

Poznámky k experimentu:

Vzhledem k nevědeckým podmínkám bylo složité zachovávat konzis­ten­­tní strukturu experimentů. Po většinu experimentu se střídají snímky refe­renční – zachycené s fotoaparátem umístěným v bezpečné vzdálenosti a bez úmyslu jakýmkoliv způsobem ovlivňovat výsledný obraz. Část snímků byla pořízena v naprosté tmě, část v pološeru a část při tlumeném denním světle. Snímky byly zachycované v okamžicích kdy se zdály být příhodné podmínky k zachycení možných psychokinetických jevů, či jejich vedlejších efektů na svě­tlo­citlivý snímač fotoaparátu.

Výsledky:

Do jisté míry se dá tvrdit, že experiment proběhl s pozitivními výsledky. Otázkou zůstává nakolik je experiment relevantní z hlediska nekontrolovaných, nelaboratorních podmínek. Změny zachycené na snímcích jsou blíže rozvedeny v obrazové příloze. Ve výřezech jednotlivých snímků je porovnáván (pokud je to možné) snímek referenční se snímky kde byly pozorovány změny. V rámci vyloučení možnosti dezinterpretace jsou do komparace zařazeny i výřezy jednotlivých vadných pixelů.

Subjektem experimentu je jeho autor.